„1000 mil nad Československem 1919,
aneb v úplavu za 1. a 2. polní leteckou setninou.“

Nějakou dobu nám trvalo, než jsme se ve spolku shodli na tématu 1000 mil 2019. Navedl nás k němu až náš člen Michal Plavec, kurátor leteckých sbírek při NTM Praha. Letos je tomu právě 100 let, od prvního nasazení československého vojenského letectva do bojových akcí během válek s Maďarskem o území na Slovensku, Podkarpadské Rusi a s Polskem o Těšínsko. Vše je popsáno v Michalově práci „Zrod a první boje“, kterou jsme s potřebnými povoleními za pomoci Libora Smolíka jun. a jeho přátel vydali v docela povedené brožuře s nákladem 50ks. Navrch jsme mohli předávání brožur námi vybraným osobnostem a organizacím letectví rozšířit o plaketu a diplom Velitele vzdušných sil AČR. Velký dík všem, kteří nám pomohli.

Přední strana plaketky

Zadní strana plaketky

Diplom Velitele vzdušných sil AČR

Briefing

V úterý 27.08. jsme zamýšleli decentně zahájit 1000 mil už den před odletem sjednocovacím briefingem ve vybrané plzeňské nálevně. Vzhledem k technickým problémům s ostruhou leteckého dříče DHC 2 Beaver, jsme se nakonec všichni sešli v hangáru na letišti v sestavě Štefan Koprda ( šéf Letecké školy Š.K.), Marek Javorský (majitel onoho Beavera alias Bobra), Aleš Polanecký (nositel jména pionýra letectví a jeho B.5), Jaroslav Krýda (ten, co mj. 2x zkrotil „jednadvacítku“, jako větroně) a Dušan Skála (majitel Sokola a duchovní otec novodobé Bohemie). S přesvědčením, že s večerem vše se v dobré obrátí díky Markově umu, jsme prohlásili 1000 mil za zahájených.

1.den

Ve středu 28.09. ráno v 08.00 jsme vytlačili DHC 2 Beavera a Sokola M1D před hangár, nafotili pár snímků a vyrazili na trasu do Chebu za Luďkem Matějíčkem. Tento stále mladý muž je duší chebského letiště a díky jeho badatelské vášni v historii chebské aviatiky, je všem jasné, že toto letiště nemůže při akci, jako je ta naše, chybět. Po příletu (i s ostudnou chybnou frekvencí u Sokola) a po přívítání s místními letci a starostou města jsme předali pod naší krásnou lípou obdarovávací naturálie. Po nafocení se do „památníčku“, a po průletu ve skupině nad lípou jsme nasadili do Mladé Boleslavi.

Počasí bylo pojištěné, vzduch jako olej a tak nebylo skoro co řešit, jen to nerozbít, že ano. V Boleslavi jsme éra postavili před cíl této etapy - Muzeum Metoděje Vlacha a vyhlíželi Vladimíra Handlíka. Netřeba představovat člověka, který stojí za vznikem krásného muzea a všemi souvisejícími aktivitami kolem. K setkání přeci jen došlo, předali jsme naše upomínky a poděkování. Po prohlídce expozice pod vedením Vladimíra a ve společnosti další ikony čs. letectví Emila Přádného jsme roztočili vrtule devítiválcové hvězdy a řadového čtyřválce a nasadili kurz do Kunovic.

Stihli jsme přílet do uzavření provozní doby letiště, uklidili letadla do překrásného hangáru, pozdravili a přivítali se s místními letci v OK baru. Následně jsme se nechali odvést k ubytování do míst bývalého letiště Mařatice, odkud před sto lety působila 1. polní letecká setnina (pls) právě na letounech pocházejících z chebského letiště, jak popisuje publikace „Zrod a první boje“. Po nezbytných úkonech jsme vyrazili do mařatického vinného sklepa, kam zcela jistě museli docházet v roce 1919 i tehdější letci na Hansa Brandenburg. Tož jsme také poseděli, pojedli, popili a hlavně se potkali s dalšími účastníky 1000 mil Jirkou Pískatým a jeho synem Filipem, posádkou Z126 Trenér a Karlem Wernerem s Petrem Heliem a na L 13 Vivat. Při posezení jsme si ledacos ujasnili i ozřejmili. Závěrem večera jsme zkontrolovali kvalitu sklepního vodního pramene a zopakovali si výpočet podélného sklonu dráhy na podlaze sklípku, protože některým z řad frekventantů připadala podlaha "prostě nakloněná". Během pěšího návratu na „letiště nocování“ jsme si potvrdili, že příští den poletíme na další působiště 1. pls. a to do Košic.

Směr cheb

Foto do "památníčku". V pozadí lípa z loňské akce.

Dušan s Jardou jdou do průletu v Chebu.

Po přistání v Mladé Boleslavi.

Dušan předává Vladimíru Handlíkovi ocenění v podobě plaketky, diplomu a brožurky.

Ještě foto a odlétáme do Kunovic.

Krásný hangár v Kunovicích sluší Sokolovi.

I Beaverovi.

Debriefing ve sklípku.

2.den

Ve čtvrtek 29.08. v 10.00 jsme se v Leteckém muzeu sešli s jeho ředitelem Martinem Hrabcem a dalšími místními leteckými pamětníky (foto), povykládali co, jak, kdy a proč, řediteli jsme předali, co jsme chtěli předat, zkontrolovali „tu našu košatů lipu“ a po jedenácté po průletu nad ní všechna čtyři éra nasadila směr východ.

Na briefingu jsme dohodli mezipřistání pro palivo na Spiši. Počasí nám přálo, takže jsme si jen mohli představovat, jak se letělo tehdy před sto lety v listopadu a prosinci, v Bílých Karpatech ve Vlárském průsmyku mezi kopci, v otevřené kabině, ve větrném mlhavém zamračeném srážkovém období, za námrazových teplot s magnetickým kompasem držet kurz, čas, rychlost. Poklona, pánové! Trasu proti proudu údolím Váhu jsme si užívali a Jarda s pětistovkou, mapou z dob svých leteckých aktivit, neomylně a naprosto s přehledem předjímal, co že to bude za dalším ohybem řeky za zříceninu či jiný kontrolní objekt. A bylo se čím kochat. Po vyžádaném ověřovacím průletu nad naší lípou (olistěnou a zelenou) na letišti v Popradě jsme postupně posedali ve Spišské. Nějaké buřiny, co naskákaly na okolním horstvu, nám jen z povzdálí dávaly najevo svou zřetelnou dominanci. Líbilo se nám tam na Spiši, nechtělo se nám opustit tento kraj. Doplnili jsme benzin, vyrazili na trať. Jen Sokol „musel“ ještě přes Prešov, obhlídnout areál bývalé letecké školy, pozdravit dispečera na věži a pak na Košice. Sešli jsme se ideálně po jednom nezdařeném přiblížení Bobra všichni čtyři na pojížděčce před vraty pro vstup do místního aeroklubu.

Po příjemném přijetí místních, jsme taxíky odjeli na hotel a v zápětí na společnou večeři s další ikonou letectví Radomírem Orlitou a ředitelem leteckého muzea v Košících Mirkem Hájkem. Tož, dobře jsme poseděli pojedli, popili, Jarda s Radkem z očí do očí povzpomínali, personál vyhlášené pizzerie měl vizuálně co nabídnout a byl to pěkný debriefing v místech odkud působila 1.pls nad Rusí a Maďarskem.

Na další etapu se k nám přidávají Zlín Z126 s Jirkou Pískatým a jeho synem Filipem ...

... a L-13 Vivat s Karlem Wernerem a Petrem Heliem.

Lepší počasí pro přelet do Slovenska jsme si nemohli přát.

První kopečky ...

... a tatranské počasí.

Posádka Beaveru ve Spiši :-)

Spišský hrad ...

Kotvíme v Košicích.

Posezení s Radkem Orlitou.

3.den

Pátek 30.08. dopoledne nás Radek seznámil s leteckou dílnou a jejím osazenstvem při tamní průmyslové škole. Jak sám řekl: „Díky za každého studenta, který projeví dostatek vytrvalosti a zájmu o letectví.“. Naše trojice dárečků je jen symbolickým vyjádřením obrovského poděkování za Radkovo celoživotní vzdělávání letců a popularizaci letectví.

Pak jsme odjeli do muzea na letiště. S překvapením a obdivem jsme se nechali provést Mirkem rozsáhlými sbírkami muzea. Klobouk dolů před spravováním takového muzea se vším všudy. Muzeu jsme také věnovali náš balíček uznání a díků.

Po poledni jsme vyrazili do další destinace a to do Nitry. Přes Brezno a Tri Duby to nešlo vzhledem k bouřkám, tak za spolupráce se vstřícným dispečerem na Blava info jsme to vzali jihem podél hranic s bouřkami po pravé ruce a kochali se krajinou. Jarda bezchybně navigoval a pilotoval. Dá sa !

A už tu byla Nitra - letiště s bohatou historii a Kleinovci. Bratři Vlado, Štefan a jejich synové se nás ujali jako vždy se širokým srdcem a pohostinností. Postarali se o vše dle přání, tak jsme mohli v pohodě obdivovat další fázi jejich projektu létajícího auta. Jejich nadšení neutuchá a sil je rovněž dost. Tak ať to lítá! Podvečer na nitranském hradě a následně v restauraci s národními dobrotami byl příjemným závěrem nabitého dne s dohodou, že vyrazí letecky do Plzně obnovit Štefanovy vojenské vzpomínky na Strašecí v Jincích. Kluci z Kunovic ještě odpoledne vyrazili na veledůležitou schůzi aeroklubu s tím, že se k nám připojí v Olomouci.

Úžasná expozice v muzeu na letišti v Košicích.

Cestou do Nitry detekujeme An-2 pod ochranou SA-2 ... . Disktrétně opouštíme prostor a pokračujeme v letu.

Nitranská pohostinnost je známá a proto nepřistáváme s prázdnou ... .

4.den

V sobotu 31.08. z pod lípy s Kleinovými a jejich L40 Meta Sokolem a Piperem Arrow jsme ve skupině pod vedením Meťáka odletěli na Bradlo pozdravit kroužením ve skupině čtyř letadel Mohylu M.R. Štefánika – letce a uznávaného největšího Slováka a odtud přes Chřiby do Olomouce. Původní plán počítal s obletem Ostravské Hrabyně, odkud působila 2.pls, ale bohužel nevyšlo to. Tak tedy příště.

Na Neředíně nás už očekávali pánové Dítě a Steiger ze Sdružení letiště Olomouc z.s.. S omluvou za loňský pouhý přelet tak významného letiště, jako byl Neředín, jsme předali náš balíček a vzájemně se ujistili, že budeme udržovat historický odkaz leteckého personálu i do budoucna. Nitranští nasadili na východ a my čtyři (Beaver, Sokol, 105ka a Vivat - v posádce nahradil Petra Helia Jan Kulišťák) na severozápad na poslední etapu do Hradce Králové, kde začínal CIAF 2019.

Byli jsme limitováni časem příletu. Opět za krásného počasí, jsme dosedli na dráhu 34 a po zaparkování jsme se ohlásili řediteli letového programu Aloisi Hackelovi k vyslechnutí nezbytných informací o našem pobytu v Hradci. Při zahájení leteckého dne jsme za účasti hejtmana kraje a organizátorů CIAFu předali náš balíček zástupci společnosti Letecké služby a.s. za udržování odkazu letiště Hradec Králové. Při přímém televizním přenosu z leteckého dne a ve večerních zprávách na ČT 24 byl vzpomenut i náš spolek Aviatické sdružení Bohemia z.s.

Po programu leteckého dne jsme se odebrali do hotelu na závěrečný debriefing a konstatovali, že jsme se všichni dobře letecky pobavili a navíc bez jakýchkoliv problémů, starostí či nedorozumění. I poslední večer naší mise uplynul v pohodě a dobré náladě.

Doplnění provozních kapalin a generální úklid Beaveru.

Sokolíci připraveni k dalšímu letu na stojánce v Nitře.

Formace Dušana s Kleinovými míří k Mohyle M.R.Štefánika.

Jediné foto Mohyly :-) Ve formaci nebyl čas ... .

Doplnění paliva v Olomouci.

Beaver ukotven na CIAFu, kouká na večerníček v podobě Chrudimské čtyřky.

5.den

V neděli 01.09. jsme doplnili palivo a odpoledne kolem půl druhé hodiny přeletem ve skupině nad hradeckým letištěm nasadili na mateřská letiště. Oblétli jsme vznikající bouřky, s Jardou jsme identifikovali místo nedávného tragického skonu našeho přítele a leteckého guru Františka Hlavničky, pozdravili jsme několik Jardových sousedů a sousedek a po 1000 mílích dosedli ve 14.59LT na plzeňském betonu.

Závěrem ...

Co říci závěrem? Přes určité pochybnosti některých členů našeho spolku o smyslu akce 1000 mil nad ČSR 1919, si po uskutečnění letošního ročníku dovolím poznamenat, že téma připomenutí tehdejších skutečností mělo své opodstatnění a hloubku myšlenky. Jako členové Aviatického sdružení Bohemia z.s. jsme v duchu cílů spolku chtěli připomenout a uctít tehdejší letce bojující poprvé za československý stát. Tím, že uspěli v tehdejších podmínkách, položili základy pro vznikající československé letectví, vybudování leteckého průmyslu, zřízení letišť, vznik výcvikových a organizačních struktur atd. Na konci celého procesu bylo silné letectvo reprezentované výkony tehdejších československých leteckých es a jejich letadel na porovnávacích mezinárodních soutěžích apod. Odchod letců po rozpadu státu a jejich účast v boji proti nacismu na všech frontách jsou důkazem jejich mentální a profesní připravenosti k obraně státu.

Koneckonců i úroveň čs. leteckého průmyslu a letectví poválečné doby a doby studené války navázala na tyto základy a úspěšně se vypořádala s nároky a požadavky tehdejšího státu . A je jisté, že i dnešní piloti Gripenů při hlídkování ve vzdušného prostoru EU pokračují v tradici, kterou zahájili letci 1. a 2. polní letecké setniny.

„Letu zdar !“

za Aviatické sdružení Bohemia z.s.
Dušan Skála